Jdi na obsah Jdi na menu
 


19.11.2014

19. 11. 2014

Páteční večer byl trochu náročný. Byli jsme na revakcinaci Dědouška, Ditušky, Luciferky. Měli jít i Tlapička  a Čertík, ale protože jsou oba dva v léčbě, musela se vakcinace odložit, až budou zcela v pořádku. Jejich tělíčko je oslabené Herpesvirem  po stresové situaci,  kdy z důvodu jejich bezpečí museli být přemístěni z volného života, kde o ně bylo postaráno k nám do útulku. Změna prostředí a větší množství koček pohromadě vyvolalo dle veterináře stres, který se projevil právě zmíněnou nemocí provázenou kýcháním, výtokem z nosu. Teplota byla jen malinko zvýšená, stále jsou ale v karanténě, kde budou do odeznění příznaků. Užíváním antibiotik se jejich stav lepší.

 

Potom jsme odvezli kočičku (pomáhali jsme s kastrací) po kastraci do nového domova, kde již měla  v kuchyni nachystaný pelíšek. Když už byl večer vše v pořádku, kočičky nakrmeny, záchodky vybrány a marodi odpočívali po podání léků v pelíšcích, zazvonil telefon.

Volali ze Stříbrnic, že před jejich domem auto srazilo kočku, které patřila sousedům. Jejich sousedé po upozornění, že venku leží jejich kocourek a potřebuje pomoc se vyjádřili s tím ať klidně pojde a starostlivým sousedům doporučili, aby se nestarali. Ti zavolali k nám se žádostí o pomoc pro kocourka. Hned jsme se dali na cestu, kocourek ležel na zemi a trhavě pohyboval končetinama. Nahlásili jsme  náš příjezd na kliniku, kde pan doktor udělal vyšetření. Prognóza nebyla dobrá, otok mozku, rentgen neprokázal žádnou zlomeninu, na doteky tělíčka nereagoval bolestivě, měl rozšířené zorničky.

Ihned dostal  injekčně dávku proti otoku mozku, kanylku do packy. Téměř po půl desáté večer jsme přijeli domů s tím že hned ráno nás bude vet informovat, jak na tom kocourek je. Zpráva byla špatná ve 3 hod v noci kocourek, zemřel na krvácení do mozku. Jednalo se o k krásného bílozrzavého kocourka, kterého jsem cestou na kliniku držela  v náručí a prosila  ho, aby to zvládl, aby žil. My i lékaři jsem udělali co jsme mohli, bohužel jsou mezi námi lidé, kterým nezáleží  na životě ani jejich domácích mazlíčků.

 

Sobota patřila jako vždy velkému úklidu. Vy co máte doma kočičky víte, co dokáží udělat v domě, zvláště když je pohromadě  15 koťat do půl roku starých. Zelený kotěcí pokoj byl jak po bitvě. Ve chvílích úklidu si vždy přeji, abych je měla možnost někam přesunout, zavřít, protože  koťata si úklid spojí s tím že to patří ke hře, že si hrajeme a moje lopatka a hadr se smetákem je pro ně velká zábava a  úklid se prodlouží téměř na celé dopoledne.

 

V neděli  dopoledne jsme si naplánovali cestu Brna na nákup kasiček pro veřejnou sbírku, dále velké plastové bedny, které se nám osvědčili jako toaletky. Jsou levné, rozměrově velké a vysoké a dobře se čistí. Náš odjezd se nakonec posunul až na odpoledne. Volala nám paní z Hluku že v bývalém areálu statku, poblíž náměstí již několik dní hlasitě naříká kotě. Musela kolem projít spousta lidí, ovšem asi rčení co tě nepálí nehas se zakládá na pravdě. Až paní od které jsme přijali již dvě toulavé opuštěné koťata Ferdu a Filípka nám zavolala. Kotě se nedalo odchytit bylo vylekané, bázlivé. Vzali jsem tedy sklopec. Paní zatím na žádost přijala klíče od bývalého majitele statku a byli jsme do areálu vpuštěni s jeho svolením. Hladové kotě  se nechalo nachytat na kaspičku whiskas po půl hodině. Měl tvrdé bříško nafouklé, dostalo odčervovaí pastu a pak jsme se jen divili co mělo v sobě. Bílé tasemnice které vypadly jako šňůrky do bot.